Historické pánské plavky ze začátku 20. století (cca.1905-10)

Začátek 20. století mě vždycky fascinoval, co se módy, etikety a interiérů týče. Všechno bylo ještě krásné, bohatí lidé žili v přepychu a obklopeni krásnými věcmi, ale na druhou stranu už se objevovaly moderní věci - elektřina, tekoucí teplá i studená voda, zdviže, automobily, a podobně. Tehdejší móda byla také krásná; dámy nosily bohatě zdobené šaty z drahých látek a pod nimi korsety a několik vrstev prádla, a pánové vysoké škrobené límce, které je nutili držet hlavu vzpřímeně, a obleky na každou denní i večerní činnost. A já jsem vždycky chtěl plavky z té doby. :)

Historie plavek či koupacích úborů není moc dlouhá. Původně se koupali hlavě muži. Ženy moc plavat neuměly, a je zajímavé, že ve Velké Británii patřilo utonutí mezi velmi časté příčiny úmrtí žen po celá staletí. Tam také v roce 1860 zakázali nahé koupání mužů, a tak se začali koupat ve spodním prádle, a první koupací úbory vypadaly jako spodky. 

Zatímco benevolentní Anglie vzhled koupacích úborů moc neřešila, puritánští Američané v roce 1917 vydali nařízení, jak mají koupací úbory vypadat. Muži museli nosit buďto dlouhé trikoty se všitými šortkami, přičemž dlouhé triko tvořilo jakousi sukénku, která zakrývala intimní partie, anebo šortky dlouhé po kolena, a nátelšníky.

V roce 1907 v Bostonu byla zatčena australská plavkyně Annette Kellerman za nošení příliš přiléhavých plavek bez rukávů, a v roce 1922 musely plavky sahat minimálně 6 palců nad kolena, což kontrolovaly zvláštní hlídky.

Fotka asi z roku 1905. Ten vlevo je plavčík. Všimněte si toho pána vlevo, jak dlouhé má rukávy. Ženy tehdy nosily "sportovní" korzety ze síťoviny, a jakési overaly, ke kterým se připínala sukně, v jejímž lemu bývala někdy zašitá olůvka, aby sukně neplavala. A musely nosit punčochy.

Ušití plavek předcházelo vyhledávání dobových fotek, současných fotek dobových plavek, abych zjistil, jak vypadaly střihy a materiály, a co se opravdu kdy nosilo, kdo je nosil, a k jaké příležitosti. U starých fotek spousta lidí dělá tu chybu, že se na ni podívá, a oblečení na ní bere jako normu. Ale často neberou v potaz, že starší lidé se oblékali staromódně, mladí moderně, jinak se oblékali bohatí, jinak chudí, a jiné oblečení nosili děti, jiné dospělí muži, jiné sportovci, a jiné se nosily k rekreačnímu koupání.

Když řeknu, že mám plavky z roku asi 1910, většina si představí modrobílé proužkovaný overal jako na této fotce od nějakého prodejce na Etsy. To je ovšem paskvil. Tehdy neexistovaly elastické materiály tak, jako je známe dnes. Plavky se obvykle šily z vlněného úpletu, který svým způsobem elastický byl, ale pokud jste nebyl profesionální sportovec, byly by spíše ze silnější látky, protože když se tehdejší tenký úplet namočil, bylo skrze něj všechno vidět. Asi také proto se muži a ženy na plovárnách koupali zvlášť.

Takový overal by ani nebylo možné si navléct, protože látka nepružila - plavky tedy mívaly knoflíky na ramenou nebo se rozepínaly vepředu, jak můžete vidět na další fotce. Tato replika je už vydařenější, ale látka je stále příliš tenká. Pozdější jednodílné plavky ve 20. letech připomínaly dlouhý nátělník, ke kterému byly zespodu přišité šortky, které nebyly moc vidět. Tato sukýnka tady byla opět proto, aby pod dvěma vrstvami látky nebylo nic vidět. První plavky jak je známe dnes, tedy šortky a obnažená hruď, se objevily až v roce 1937. A měly pas tak vysoko, že zakrývaly pupek.

Protože jsem nemohl sehnat proužkovaný úplet takové tloušťky, s jakou bych byl spokojený, rozhodl jsem se pro jinou verzi, která se mně více líbí, a pro tu dobu mně připadá výstižnější, protože podobné modely byly hodně rozšířené. Víc se mně ale líbila varianta s rukávy. Černobílé fotky v nás vzbuzují dojem, že plavky byly tmavé, ale podle dochovaných kusů bávaly "barevné". Převažovaly odstíny modré, černé a šedé v kombinaci s bílými, ale také třeba žlutými nebo červenými proužky. Barevnější plavky se pak začaly objevovat až ve 20. letech, kdy hrály všemi barvami.

Tehdy se pánské plavky pletly, buďto doma nebo na strojích v továrnách, a proužky tedy měly vetkané. Abych imitoval látku, vybral jsem si žebrovanou teplákovinu, kterou jsem našel v místním obchodu za pár korun, protože mně nejvíce vyhovovala. Je sice ze směsi bavlny a polyesteru, ale moc nepruží, a je dost těžká a silná, a splývavá - nekrčí se. Bílé proužky jsou plátěné pásky, které se používají jako šňůrky do montérek, nebo třeba k šití poutek na ručníky. Vybral jsem dvě šířky.

Plavky mně ušila jedna starší paní z vesnice, která je zručná švadlena (a na moje podivné zakázky už si zvykla, šila mně ještě sametový župan, dlouhý černý plášť, nebo famfrpálový hábit :). Pokud ale umíte šít na stroji, poradíte si s tím sami, není to nic složitého. Kraťasy jsou úplně obyčejné, se šňůrkou v pase na stažení. Triko je jeden tunel na tělo, a další dva tunely jsou rukávy. Přesně takto plavky vypadaly - žádné složité střihy. Rukávy i nohavice jsou poněkud delší. Střih jsem si vybral volnější, aby se plavky ve vodě nebo při praní nerazily, ale nakonec se naopak vytahaly.  

A jak se v tomto úboru plave? Překvapivě docela dobře. Sice neváží asi čtyři nebo pět kilo jako první plavky firmy Jantzen z té doby, ale i tak jsou po namočení "těžké", tedy cítíte, že na sobě něco máte. Výhodou je, že za horkého letního dne po vylezení z vody příjemně chladí ještě dlouhou dobu (dlouho trvá, než uschnou).

Mimochodem, kromě fotky s loďkou v pozadí, která je od Balatonu, jsou všechny fotky z ledové horské řeky na Šumavě. A ano, nakonec jsem do ní vlezl. :D 

Komentáře

Oblíbené příspěvky