Recept na domácí mýdlo k čištění stříbra z roku 1900

 

Za poslední rok jsem spotřeboval už tři kelímky mýdla na čištění stříbra. Kupuji to od italské značky Schiavon, které u nás prodává Thomas Spoon (prodejna Wedgwood ve Vodičkově v Praze). Ne, že bych pořád leštil svoje postříbřené a alpakové nádobí, ale když jsem se před rokem a něco stěhoval, konečně jsem vytáhl ze sklepa všechno to za roky nasbírané nádobí, a všechno postupně vyčistil. 

Problém však nastal s Brexitem - mýdlo na čištění stříbra Schiavon (a asi i všech ostatních značek) se vyrábí v jedné továrně ve Velké Británii, a už několik měsíců je nemají skladem. Nic srovnatelně dobrého u nás sehnat nejde, a třeba Sitol jen cídí, ale neodmašťuje, a podle mě se hodí spíše na kliky a podobně, a ne na nádobí, protože ruce i nádobí po něm smrdí. V jedné knize mě však zaujal recept na "růžově-červené anglické mýdlo na stříbro" s přísadou uhličitanu amonného. Říkal jsem si, že to by mohlo být ono, a že si je zkusím vyrobit doma.

Jako návod mně posloužila Příruční kniha chemicko-technická (moje je z roku 1942). Mám dojem, že poprvé vyšla někdy v roce 1900, a v nezměněném znění pak v dalších několika vydáních ve 40. letech. To je samo o sobě zajímavé - že drogisté zjevně používali ještě minimálně na přelomu 40. a 50. let (existuje další vydání z roku 1948 nebo 49) recepty z roku 1900 či ještě starší. Kniha obsahuje spoustu receptů pro chemické výroby (barvy, lepidla, tmely, mýdlo), recepty na kosmetické, drogistické, a hygienické přípravky (barvy na vlasy, krémy, zubní prášky a pasty, parfémy, mýdla, šampóny), z nichž některé si můžete jako laik připravit i dnes doma, ale většina předpisů je kvůli náročnosti na vybavení a suroviny, z nichž spousta je dnes obtížně sehnatelná, jedovatá, žíravá, karcinogenní, nebo se nesmí prodávat, určena spíše velkým výrobnám. Výroba spousty z nich je také spíše pro zkušené chemiky či tehdejší drogisty (když je srovnám s tím, co dnes potkávám v "drogeriích" typu DM, chce se mně plakat) protože se k vaření mýdla či šamponů z žíravého louhu, prášku na zuby z hydrogenuhličitanu amonného nebo parfému na kapesníky z karcinogenu a jedovatého fenolu potřebujete jisté znalosti - toho, že do některých věcí byste se dnes raději pouštět neměli. :D

Rozhodl jsem se pro první recept, protože mně připadal nejvíce proveditelný i pro laika v domácích podmínkách, a začal jsem shánět suroviny. To nebylo vůbec snadné. Tekuté kokosové mýdlo neexistuje. Nikdo je nevyrábí. Tedy aby bylo jasno - jde o kokosový tuk zmýdelněný hydroxidem draselným. Ptal jsem se i ve skupinách o "zero waste", kde si vyrábějí čisticí prostředky, a našel jsem i recept, jak si takové mýdlo vyrobit. Dokonce jsem si koupil hydroxid draselný, pH papírky a za flašku vína přes inzerát sehnal starý šlehač, abych si ten kokosový tuk zmýdelnil sám, ale zdlouhavý postup vaření žíraviny mě nakonec odradil. Problém je totiž v tom, že mýdlo čistě z kosového tuku sice skvěle čistí, odmašťuje, a pění, ale hodně vysušuje pokožku, a tak se do něj obvykle přidává glycerin a velké množství dalších olejů, což je pro mýdlo na nádobí nevhodné.

Chvíli jsem přemýšlel nad tím, že v receptu možná mluvili o tuhém mýdle v tekutém stavu, ale pak jsem si vzpomněl na historické britské filmy a seriály jako Gosford Park, Hercula Poirota, nebo Panství Downton, kde tady tu tekutou červenou leštěnku na stříbro mžeme vidět, takže i když se dnes prodává spíše tuhé mýdlo, určitě existovalo i tekuté.

Pak jsem dostal tip na jeden bezobalový obchod v Praze, kde měli prodávat tuhé kokosové mýdlo. Nikdo tam nebral telefon, tak jsem tam ani nejel, ale z jejich Instagramu se mně podařilo vypátrat, že to mýdlo vyrábí Mýdlovar - malá rodinná firma, která se zabývá vařením mýdel. Protože už jsem byl zoufalý a rozhodnutý, že to šílené a už asi dva měsíce trvající shánění informací a kokosového mýdla musím dotáhnout do konce, a toto byla moje poslední šance, zavolal jsem paní z Mýdlovaru, abych z ní vytáhl nějaké rozumy a zjistil, zda se její kokosové mýdlo hodí pro moje účely.

Vím, že se dá z nastrouhaného mýdla zalitím horkou vodou vyrobit sliz k čištění, ale paní, která ta mýdla sama vyrábí, mně potvrdila, že sliz nevydrží moc dlouhou dobu, protože voda v něm se zkazí, ale poradila mi, že mýdlo se dá ve vodní lázni rozpustit, a pak opět ztuhne. Potřeboval jsem, aby bylo mýdle alespoň v některém stádiu tekuté, abych do něj mohl vmíchat ostatní přísady potřebné k leštění stříbra. Ochotně a podrobně mně všechno vysvětlila, a tak jsem si hned pár kostek objednal. Protože doma nejraději čistím všechno octem a mýdlem s jelenem, a některé prádlo peru ručně nebo vyvářím v hrnci, když je hodně špinavé, kokosové mýdlo určitě ještě využiju. Zatím jsem je zkoušel na odmaštění sklokeramické varné desky, a musím říct, že tak dobře a rychle ji ještě nic nevyčistilo!

Budete potřebovat: 

Pod jednotlivými surovinami jsou odkazy do e-shopů, abyste je nemuseli složitě shánět; na příklad čistý uhličitan amonný jsme nemohl nikde sehnat, a co já vím, jaký je rozdíl mezi ním a běžně dostupným hydrogenuhličitanem amonným?

Kokosové mýdlo - kostka 165 gramů)

Uhličitan amonný - 17 gramů

Anglickou červeň - 83 gramů

Dále struhadlo, smaltovaný hrnec nebo skleněnou mísu z varného skla, ideálně plastovou vařečku nebo něco podobného k míchání mýdla a surovin, a dva plastové kelímky na mast o obsahu 200 nebo 250 ml (koupíte běžně v lékárně). Množství surovin si můžete samozřejmě určit a spočítat sami podle předpisu z knihu na fotce výše. ;)

Postup:

Připravte si vodní lázeň z hrnce s horkou vodou, do kterého vložte menší smaltovaný hrnec nebo mísu z varného skla. Prý by mohl být i nerezový hrnec, ale nebyl jsem si jistý, jak by mohlo mýdlo z louhu a uhličitan amonný reagovat s kovem, protože nejsem chemik, a smalt nebo sklo jsou jistota. Do horní nádoby vložte nastrouhané mýdlové vločky s trochou vody, a zahřívejte. Nemíchejte metličkou jako na začátku já, protože z toho vznikne jakýsi jednolitý chuchvalec. Já jsem k míchání použil teflonovou obracečku na palačinky. 

Myslel jsem, že mýdlo bude tekuté, ale vznikla z něj spíše mazlavá hrouda. Do ní jsem vmíchal anglickou červeň - chce to míchat jako těsto, aby se dobře spojila s mýdlem, a pak jsem přidal uhličitan amonný rozdrcený v hmoždíři na prášek. Zajímavé je, že po přidání uhličitanu amonného celá hmota zřídla. Jak říkám, jsem laik, a nevím, co tam probíhá za reakce, ale nic nenastalo. Při vmíchávání uhličitanu amonného si možná raději nasaďte respirátor, protože by vás mohly podráždit výpary. Pak okamžitě nalejte do kelímků, protože hmota začíná rychle tuhnout a nabývá konzistence smůly. Kdyby vám přeci jen ztuhla, dejte hrnec na chvíli do vodní lázně, a opět zřídne. Kelímky uzavřete a nechte vychladnout.

A výsledek? Funguje! Vyčistí běžně zašlé nádobí, a účinně vyleští příbory při běžném používání. Jeho základem je kokosové mýdlo, které skvěle čistí, takže nebarví ani červeně či černě ruce jako to Schiavon, ale hrozně vysušuje ruce a uhličitan amonný je dráždivý, takže stejně používejte rukavice. Co se týče nákladů, vychází levněji než to Schiavon, ale třeba uhličitanu amonného musíte koupit větší množství, takže ušetříte, pokud plánujete vyrábět jej i v budoucnu.