Punch Romaine - mražený římský punč podávaný na Titanicu
Tento mražený nápoj se podával v "amerických" cocktailových barech na přelomu 19. a 20. století, a také se podával po teplém předkrmu či hlavním chodu k osvěžení chuťových pohárků během večeře před pečení podávanou se salátem či kompotem. Nejvíce známým se stal díky tomu, že jej podávali jako jeden chodů k večeři v jídelně první třídy ten večer, kdy se potopil Titanic. Jídelní lístek z této poslední večeře můžete vidět na fotce níže.
V antikvariátu jsem narazil na velmi poučnou německou knihu Die modernen Getränke (Moderní nápoje) která mohla vyjít někdy v letech 1915-20. Miluji tyto knihy z dob, kdy byli lidé ještě vzdělaní, a nenazývali kdejaký svůj náhodný výtvor podle toho, co jim připomíná, ale tak, jak se to jmenovat má. Tím narážím na dnešní internetové recepty na sorbety z cukru a ovoce - bez vína. To pak nejsou žádné sorbety.
V této malé, ale obsáhlé knížečce (najdete v ní 1212 receptů) je hezky vysvětleno rozdělení nápojů podle způsobu přípravy, obsažených surovin, a podobně. Já jsem sledoval ty mražené, které jsou tam podrobně popsané, a každý oddíl nabízí různé předpisy.
Tak se třeba dovíme, že granita je mražený nápoj s nízkým obsahem cukru. Následují sorbety, které obsahují podstatně více cukru, a jejich hlavní složkou, kterou se odlišují od granit, je víno.
Další jsou mražené punče, což jsou sorbety, ke kterým se však přidává ještě nějaký destilát. Ten způsobuje, že nápoj má nižší bod mrazu, takže zůstává tekutým, a dá se tak pořád považovat za nápoj. Pak tady máme italské mražené punče, které se od ostatních punčů odlišují tím, že se k nim přidává vaječný bílek ušlehaný s cukrem.
Vyhledával jsem recepty na punch Romaine - římský punč, abych je mohl porovnat. Tento punč se skládá ze skládá ze sirupu, pomerančové a citronové šťávy (někdy také jejich kůry), vína, a pak se k tomu přidá sklenka rumu. Našel jsem jich několik, a je zajímavé, že se od sebe lišily poměrem složek, a hlavně použitým vínem. Anglické recepty často uvádějí šampaňské, další pouze "bílé víno", a recept Friedricha Hampela (dvorního a osobního kuchaře císařského a královského dvora ve Vídni a princezny Helene von Thurn und Taxis, vévodkyně bavorské) uvádí Chablis, tedy suché burgundské víno z odrůdy Chardonnay, které zrálo v barikových bečkách). A právě tento recept jsem si vybral.
Podle původního receptu budete potřebovat:
Nechtělo se mně kupovat Chablis, tak jsem použil Chardonnay, pozdní sběr 2019 z našeho rodinného vinařství, které díky svojí minerální a svěží chuti a zrání v bariku chutná podobně. Pokud nemáte Chablis nebo něco podobného, použijte velmi suché víno s vyšším obsahem kyseliny.
Smíchal jsem je se sirupem, šťávou citronů a pomerančů, přidal rum (po ruce jsem měl zrovna kapitána Morgana, který sice není nijak chutný, ale do krémů se hodí), a vše nechal zmrznout. Použil jsem podstatné méně cukru, protože kilo cukru na litr vody by bylo pro dnešní strávníky příliš sladké; i když toto množství vystačí na alespoň patnáct a více porcí, pořád by tam bylo příliš cukru.
Protože jsem použil méně cukru, směs nezmrzla tak, jak by měla - zmrzla více. Ale to nevadí. Abych se zbavil nežádoucích krystalků ledu, všechno jsem to rozmixoval ručním mixérem, čímž jsem dosáhl perfektní konzistence. Do směsi jsem vmíchal našlehané bílky, které už jsem měl připravené, a ihned podával. V těchto vedrech punč rychle taje a odděluje se tekutina od tuhé části, tak doporučuji jej mezi jednotlivými "rundami" skladovat v mrazáku, a pokud máte v plánu jej postupně zkonzumovat, pak v nádobě zabořené v drceném ledu.
Abych pravdu řekl, byl jsem trochu nervózní z toho, jak bude bílé, suché barikové víno chutnat, když se smíchá a citronovou a pomerančovou šťávou, a musím říct, že jsem se strachoval zbytečně. Chuť je svěží, lahodná, a harmonická - pomerančová a citronová šťáva se s vínem skvěle doplňují. Bílkový sníh pak všechno hezky zjemní.
Komentáře
Okomentovat