Recenze: 99 Sladkých teček Marie Baťové

Před nějakou dobou se ke mně dostala kniha 99 Sladkých teček Marie Baťové. Jak název napovídá, jsou to oblíbené recepty Marie Baťové, které skutečně používala a připravovala, a zapisovala si je. Její zápisník s recepty se dochoval, a z něj vznikla tato kuchařská kniha. Recepty vybrala, sestavila a vyzkoušela Gabriela Končitíková, programová manažerka Nadace Tomáše Bati, autorka několika knih o Tomaši Baťovi, ve kterých popisuje, jak se jak se vyvíjel jeho podnikatelský systém, jak využívat filozofii Baťa v současnoti a že baťovský odkaz není téměř vůbec o botách.

Proč mě kniha zaujala? Je autentickou ukázkou toho, co se připravovalo v české domácnosti asi ve 20. a 30. letech. Skutečně peklo, a pekla to sama paní domu, i když měla ve svojí zlínské vile služebnictvo a kuchařku. Tyto recepty připravovala sama Marie Baťová, protože ji pečení zjevně bavilo, a pečovala o svého manžela, o čemž svědčí i různé poznámky typu "Tomášovi chutnalo", nebo recepty, které si vyměňovala s jinými dámami nebo je od někoho získala. 

Není to tedy reprint staré kuchařky nebo výběr nostalgických receptů jako v nějaké "jako že dobové" kuchařce, kdy se posbírají náhodné ze starých kuchařských knih, mezi kterými jsou často dnes obvyklé věci (aby to čtenáři zvládli uvařit doma) s několika bizarnostmi nebo "roztomilými" prvorepublikovými jídly navíc (aby to mělo punc dobovosti a nádech prvorepublikového luxusu), ale nemají ani hlavu, ani patu, natož tak nějaký kontext, smysl, podle kterého by je autoři vybírali, nebo něco, co by recepty spojovalo. Toto jsou zápisky hospodyně, pokud se tak Marie Baťová dá nazvat.

V knize se ani nesnaží o starožitné nádobí, což je mně asi milejší, než kdyby byl na každé fotce náhodný výběr starého porcelánu z několika servisů od čtyřicátých až po sedmdesátá léta, a zčernalé příbory. Namísto toho jsou jídla vkusně podávaná tak, jak byste to nejspíš udělali vy doma, protože takových bláznů jako já, kteří sbírají starožitný porcelán a pak jej běžně používají, moc není. :) 

Je rozdělena do pěti kapitol – Snídaně, Dopolední káva, Sladká tečka za obědem, Odpolední siesta a Čaj o páté, a na konci najdeme ještě pár receptů na slaná jídla. Z knihy se také dozvíte něco o životě paní Baťové, coby manželky slavného zlínského průmyslníka.

Recepty jsou vybrány tak, že v knize najdeme i řekněme snadné moučníky ke každodennímu jezení, ale také chutné koláče k nedělní kávě, nebo elegantnější dorty třeba na večírky nebo jako desert ke slavnostním hostinám. Zaujala mě také kapitola slaných zákusků, které odrážejí módu 20. let, kdy se podávaly po večeři k vínu slané pohoštění, jako to známe dodnes, najdete tam také recepty na citrononádu, sirupy, a podobně.

U každého receptu najdete seznam surovin, a stručný, ale jasně popsaný postup. U nesnadno popsatelných věcí (jako třeba Makovec) jsou i fotky s postupem.

Ve 30. letech už vznikla moderní, česká a mezinárodní kuchyně, a vlivy Vídně a Francie byly pryč, jak můžeme vidět v kuchařských knihách té doby, třeba známe Sandtnerky. Vařilo se pro pár osob, a ne pro tucet a víc, jako ještě za Rakouska-Uherska. Lidé měli méně služebnictva nebo žádné, a pryč byla okázalost, takže jídla byla jednodušší a snazší na přípravu, obsahovala menší množství drahých surovin jako jsou vejce a máslo (čímž nechci říct, že by recepty paní Baťově byly ošizeny, ale za Rakouska začíná spousta receptů "vem tucet žloutků..."), aby je zvládla připravit a mohla si je dovolit i běžná hospodyně, tedy ne profesionální kuchařka. Jsou to tedy moučníky, které si můžete a zvládnete připravit i dnes sami doma.

Já na pečení moc nejsem a peču jen, když mě k tomu dohoní moje mlsnost, nebo má přijít návštěva, a tak jsem zatím zkoušel linecký koláč a pár jednoduchých moučníků. Ale zaujaly mě spíše ty zajímavosti a dnes už neobvyklé deserty jako kaštanový kopeček, a jak vycídím formu na bábovku, vrhnu se na bábovky. :) Blíží se Vánoce, tak si udělejte radost, nebo někoho obdarujte.