Fialkový ocet podle receptu z roku 1924

Ve starých kuchařkách mě nejvíce zajímají recepty na to, co už se dnes běžně nepřipravuje, a co je pro dnešního konzumenta poněkud zvláštní. Třeba octy. Loni jsem si podle Nejnovější kuchařské knihy Luisy Onráčkové vyrobil tři druhy octů, a letos jsem si řekl, že zkusím i fialkový. Květy fialek a dalších květin se v minulosti zpracovávaly často. Hospodyňka měla plné ruce od jara až do podzimu, protože nebylo možné vše neustále a mimo sezónu koupit tak jako dnes, mrazáky neexistovaly, a možnosti chlazení byly taktéž omezené, a tak musela sezónní plodiny uchovat na dobu, kdy nebudou k dispozici čerstvé. Z květů se nejčastěji dělaly sirupy, namáčely se do lihu, sušily se, anebo kandovaly, aby se jimi mohly zdobit moučníky. Na kandování květů momentálně nemám trpělivost, a tak jsem je včera naložil do octa. Má mít krásnou barvu, vůni a chuť. Tak jsem zvědavý. Teď právě kvetou, tak pokud jej chcete také vyzkoušet, právě teď je ta chvíle. ;)

Před nějakou dobou jsem narazil na knihu Nakládání, zavařování a používání všeho ovoce i zeleniny z roku 1924. Jak její titul napovídá, obsahuje spoustu receptů na to, jak zpracovat ovoce, zeleninu, květy, různé další plody a podobně nakládáním do sirupů, láků, jejich zavařování, výrobu sirupů, octů, a podobně. Některé postupy jsou samozřejmě zastaralé, a vedle přetahování hrdla zavařeniny voskovaným papírem či měchýřem doporučují patentní sklenice. Pokud zavařujete, hravě si poradíte, ale zajímavé jsou recepty na to, co jak dochutit, různé tipy, a zajímavé jsou kapitoly o likérech, sirupech a podobně. 

Fialkový ocet je snadný. Na litr bílého (aby vynikla fialková barva) vinného octu budete podle předpisu potřebovat čtvrt litru fialkových květů. Mají se z nich odstranit veškeré zelené části, což jsem udělal jen částečně, protože jinak bych se u toho musel zbláznit. Každopádně trhejte jen květy bez stonků, výrazně vám to ulehčí práci. Fialkových květů jsem použil víc, tak uvidím, jaké to bude. Naředit se dá vždycky. Dejte je do nějaké láhve tak, aby byla plná. Myslete na to, že její obsah budete muset vylít a přecedit, a že květy budou stoupat nad hladinu, a tak se vykašlete na nějakou designovou láhev, a dejte to spíše do nějaké láhve se širším hrdlem, abyste z ní pak dostaly vyluhované květy. Nejprv nasypejte květy, poté je zalijte octem. 

Dejte je na slunné místo za okno, a denně nebo alespoň občas láhví zatřeste, nebo její obsah zamíchejte. Po dvou týdnech ocet přeceďte přes jemné plátno. Ideální na cezení octů, likérů, vývarů a podobně je látková dětská plenka. Je dostatečně jemná, a dá se vyvařit, aniž by se poškodila. Vložte ji do trychtýře, tekutinu opatrně přelijte, a fialkové listy vymačkejte. Trocha sedliny v octu není na škodu. Láhev uzavřete a skladujte na chladném temném místě. Když je ocet hotový, má nádhernou, světle fialovou barvu, ale pak, bohužel, zčervená, čemuž se nijak zabránit nedá...