Recenze: Bridgerton - nevkusná americká slátanina, kde britskou šlechtu včetně královny hrají černoši

Jeden kamarád na Instagramu psal, že se těší na nový seriál Netfilxu – Bridgerton. Nebo Bridgertonovy, chcete-li. Plakát mě příliš nepřesvědčil, protože co se historických filmů a seriálů týče, jsem velice kritický vůči kostýmům a výpravě, a když třeba v Tudorovcích nemá nikdo zkažené zuby, a každý je všude depilovaný, všude má botox a silikonová prsa, tak se na to prostě nemůžu dívat. Pak jsem viděl na Facebooku ukázku, a málem jsem se pozvracel odporem nad tím, jak může někdo něco takového vyprodukovat.

Nevěděl jsem totiž, že Bridgerton natočili Američané, a jak říká poručík Columbo ze stejnojmenného seriálu – tím se to vysvětluje. Tady bych asi s recenzí mohl přestat, protože pokud jste někdy viděli historický film z USA a z Velké Británie, možná jste si všimli, že v těch amerických je všechno přehnané, přeplácané, ostentativně luxusní a okázalé, postavy vypadají, mluví, a chovají se stejně jako v současnosti, a s historickými reáliemi to nemá nic moc společného. (Vizte třeba Velkého Gatsbyho). Tím by tedy bylo řečeno vše, ale nechci vás ochudit o pár historických detailů, které by vás třeba mohly zajímat, i když jsem si slíbil, že na tomto blogu žádné „hejty“ psát nebudu. Tak jsem si pustil první díl.

Začněme Vévodou z Hastings. Napřed jsem chtěl přehlížet, že ho hraje černoch, a tak jsem se třásl odporem nad tím, že vypadá jako vágus; není oholený jako tehdejší gentleman, a vlastně jakýkoli upravený muž tehdejší doby (holit se byla v minulých dobách norma, strniště nosila jen chudina), a že nenosí kravatu, a vůbec má jaksi podivně barevné oblečení, a černé košile. Kristepane. Jak by to tehdy asi prali? Proč myslíte, že téměř až do druhé světové války byla většina prádla (= to co se pere. Tomu ostatnímu se říká šaty: obleky, kalhoty, sukně, šaty = to, co dnes dáváme do čistírny) bílá? Prádlo se muselo namočit, vyvařit, vyprat, vymáchat, vyždímat, případně naškrobit, usušit, nakropit, a vyžehlit. A to všechno ručně. To celé trvalo několik dní, a nedovedu si představit, jak by taková černá košile vypadala po vyprání jádrovým nebo žlučovým mýdlem na valše, a po vyžehlení žehličkou, která se nahřívala u otevřeného ohně. Právě kvůli agresivním procesům praní a vyváření bývalo prádlo bílé, mělo spíše šňůrky než kostěné či perleťové knoflíky – a také, aby se všechno mohlo prát dohromady.

Abych byl přesný, kravatu nosí, ale z nějakého nepochopitelného důvodu má neustále rozepnutý límec košile, a kravatu nosí uvázanou uvnitř výstřihu. To je asi stejný bizár, jako když Superman nosí slipy až na legínách, a ne pod nimi. Celkově se vzhledem liší od všech postav, které mají sice ne úplně dokonalé kostýmy, ale kromě hlavních postav, kdy nepříliš bystrému modernímu divákovi napovídají, kdo je nevkusný, nejsou tak děsivé, že by mě znechutily už po půlminutové ukázce. Absurdní oblečení a příšerné líčení nosí také Lady Danburyová, Hastingsova teta. A tady má dokonce rozpuštěné vlasy. Rozpuštěné vlasy mimo svoji ložnici nenosily snad ani prostitutky. Kouření - budiž. Kouří ve svém domě a nepřijímá formální návštěvu. Bylo však nepřijatelné, aby ženy kouřily na veřejnosti až do doby před první světovou válkou. Když si jakási dáma z lepší společnosti v roce 1910 zapálila v restauraci jakéhosi luxusního hotelu v New Yorku, byli ostatní hosté tak pobouřeni, že ji personál hotelu musel ohradit zástěnami. Byl to takový skandál, že se o tom psalo i v novinách, a můžete si o tom přečíst i na Wikipedii, ale teď si nemůžu vzpomenout, kde. Scéna ze seriálu mně však připomíná známý meme „I am a strong independant woman and I don't need no men“.


Další věcí, kterou nechápu, je počet černochů, Indů, Asiatů, a vůbec různých nebělochů v seriálu. Všude. Téměř v každé scéně, a hlavně u dvora, kde ztvárňují vysoce postavenou šlechtu. Nevím, jak to vnímáte vy, ale když se dívám na historické filmy či seriály, všímám si různých věcí, postav a okolností, a toto mě prostě mate. Viděl jsem v ukázce scénu, kdy tři dívky jdou sálem, a mají na sobě šaty, jaké se podle předpisů nosívaly při audienci u královského dvora, myslím, až do začátku 20. století: bílé šaty s dlouhou vlečkou, a ve vlasech pštrosí pera. Pochopil jsem, že to bude prezentace mladých dívek, které byly uvedeny do společnosti audiencí u panovníka. To znamenalo, že je připravena na vdávání, a tak bylo potřeba ji předvést potenciálním nápadníkům. Ale pak nastal zlom – na trůnu je jako knedla rozvalená nějaká černoška (jako kdyby hleděla na Netflix, jen nemá teplákovku) s vulgárním líčením a parukou s trapnými moderními kudrlinkami, tvářící se, jako by měla pod nosem kraví lejno. Chvíli jsem tápal, co to má znamenat, a až pak jsem pochopil, že to má být královna. Britská královna. Velké Británii nikdy žádná černoška nevládla, a Šarlota Meklenbursko-střelická černoška rozhodně nebyla. A kolem ní spousta dalších černochů, Asiatů a Indů ve šlechtickém oblečení. 

Abyste neřekli, že jsem si to vymyslel, schválně jsem pátral, a zjistil jsem, že jediným aristokratem tmavé pleti byl v té době (tedy o čtyřicet let dříve) jakýsi Hanibal, praděd Puškina, ale to bylo v carském Rusku. A pokud už měl nějaký Brit ve Velké Británii černého otroka či sluhu, bylo to něco, co mu dodávalo na lesku, protože to bylo něco nezvyklého a nevídaného. Mezi britskou šlechtou nikdo takový neexistoval. Abyste nechtěli slovíčkařit, byla tady jistá Dido Elizabeth Belle, nemanželská dcera nikterak významného šlechtice, kterou vychovával jeho urozený strýc, který ji propustil z otroctví, a po jeho smrti dostávala apanáž. Vzala si však prostého muže, neměla titul, a vzhledem k původu není pravděpodobné, že by byla představena u dvora. V době, kdy se příběh odehrává, již byla po smrti.

Chápu, že Američané mají mindráky z toho, že svoji zemi založili po vyvraždění obyvatel amerického kontinentu, který si pak přivlastnili, a pak si na špinavou práci přivezli otroky z Afriky, které diskriminují ještě dnes, asi 150 let od zrušení otroctví. Ale překrucovat takto dějiny je hnus. Seriál vypadá jako známé reklamy oděvní firmy Benettonu.

Ještě bych možná pochopil, kdyby se tam tu a tam objevil nějaký neběloch, protože ten herec má zrovna skvělý talent pro danou roli. Ale ne, tady je to schválně, násilné a nucené, kvůli rasové rovnováze či inkluzi nebo jak se tomu říká, a divák má předstírat, že nevidí, že je nesmysl, aby britskou královnu a její dvořany hráli černoši. Připadal jsem si, jako bych byl v pohádce Císařovy nové šaty, kde všichni předstírali, že nevidí, že král je ve skutečnosti nahý, a že se máme cítit špatně a jako rasisté, pokud nám vadí, že britský královský dvůr hrají černoši, bez ohledu na historickou správnost.

Aby to nebylo všechno, jednou z hlavních postav hraje Nicola Coughlan, alias Claire Devlin ze seriálu Derry Girls, která je korpulentní, na což se často poukazuje, aby diváci pochopili, že nejen rasismus, ale i tzv. bodyshaming je špatný. Jen nechápu, proč tam není nějaký autista a homosexuál - myslel jsem, že už musejí být v každém americkém filmu a seriálu. Nebo někdo s ADHD. Ale kdoví, třeba se z této slečny vyklube lesba.

Pokud chcete tvrdit, že je to jen fikce na pozadí historické doby či romantická pohádka, tak ne, není. Historická doba a místo tam hrají důležitou roli, a bez nich by se příběh a zápletky nemohly uskutečnit. Je tam příliš mnoho detailů na to, abychom tyto chyby měli přehlédnout a předstírat, že je to v pořádku. Za peníze, které vrazili do jistě nákladných kostýmů a rekvizit by to mohlo vypadat mnohem lépe. Ty nesmysly, kýče, a multikulturní propaganda jsou tam schválně, a vypadá to křečovitě.

Co se děje týče, je to jakási slátanina Jane Austenové a červené knihovny pro současné Američanky, které si při čtení představují, že jsou princeznami v londýnských palácích v době, kdy v USA tehdy byly jen dřevěné domy, z jejichž verandy jejich pradědi stříleli Indiány.

Zápletka je známý úvod Pýchy a předsudku od Austenové. Matka má spoustu dcer, které se snaží výhodně provdat. Od Austenové či odjinud možná víte, že mít spoustu dcer bylo drahé. Každá dcera musí mít dobré věno, a do svazku přinést také výbavu, což bylo nejen oblečení a prádlo dívky, ale také ložní a stolní prádlo do domácnosti, a podobně. Ženy se tehdy navíc nemohly samy živit, takže pokud nikdo během prvních dvou, tří sezón (= doba přibližně od zimy do června každý rok, kdy se pořádají plesy, večírky, a podobně, a svobodná dívka se musí ukazovat, aby o ni potenciální ženich projevil zájem) nikdo nepožádal o její ruku, nejspíš navždy zůstala starou pannou, žila u rodičů, musela poslouchat rodiče, a neměla možnost se osamostatnit. A pokud rodina nebyla bohatá, ani neměla dobré jméno či titul, zářná budoucnost dcery nečekala, kor když nebyly nádherné, a měly třeba obličej znetvořený jizvami po neštovicích nebo akné, či následnou léčbou rtutí a arsenikem. Tady však má vikomtka Bridgertonová syna, který zdědil titul a panství, takže se děj může soustředit na nudné romantické pasáže týkající se dcer, které je nutno provdat. Což bylo v dobovém kontextu velice důležité, rozhodovalo to o budoucnosti a postavení dívky i rodiny, ale v tomto seriálu to moc dobře neprezentují, spíše je to jakási karikatura.


Aby byl příběh snadno pochopitelný, rodina Featheringtonových je okázale vulgární a nevkusná, zatímco Bridgertonovi jsou ti jako že slušní, ale stejně jako všichni ostatní také se chovají jako dnešní lidé, ne jako britská aristokracie v roce 1813. Obzvlášť mě irituje jejich dcera Eloise, která působí poněkud vulgárně, pod krkem nosí jakési obří mašle či fiží, a když se chce poklonit, vypadá to, že je ochrnutá, a právě prodělává nějaký záchvat.

Královna se při audienci chová s prominutím jako kráva, a to asi proto, aby diváci pochopili, jak mají vnímat kterou rodinu – vulgární dcery Featheringtonovy u dvora „pohoří“, zatímco Daphne Bridgertonové královna řekne „flawless, my dear“, a já mám dojem, že sleduji současný americký seriál, kde se všichni oslovují „sis“ a „bro“, a kde je to samé ou mááj gáááš. Tyto audience probíhaly v této době poněkud jinak: Vdané ženy nosily na hlavě tři pera, svobodné dívky dvě (matka tady pro jistotu nemá ani jedno, dívky však tři), a závoje. Předstoupily před trůn, a královně políbily její nataženou ruku, kterou uchopily svojí rukou, ze které si předtím svlékly rukavici.

Běloši Featheringtonovi se ujmou svojí neteře, která je z nějakého důvodu černoška, a když k rodině poprvé přijde, má na hlavě současné afro, a přesto její sestřenice vzdychají nad její krásou. To asi těžko, když i jejich služka vypadá podle tehdejších poměrů upraveněji, a ne jako děvečka od krav či tehdejší prostitutka. A když už jsme u těch prostitutek, tehdy se za jejich znak považovalo i líčení a nápadné oblečení křiklavých barev, čímž na veřejnosti dávaly najevo, že jsou k mání. Ale správné dobové líčení nemají snad v žádném historickém filmu, tak ani nebudu rozebírat výrazné rtěnky a obočí jako kdyby jim je natiskli.

Pro ty, kterým se děj zdá nudný, je tam už podruhé během deseti minut sex, aby se mohli podívat na zadek a nepravděpodobný sixpack Anthonyho Bridgertona – posilovny tehdy nebyly, a z jízdy na koni měl gentleman možná tak ten pevný zadek. Abyste neřekli, že jen kritizuji, tak jsem si všiml, že když Anthony sleze ze svojí milenky, kterou právě obdělával, obléká si pouze kalhoty, ale ne spodky, což je historicky správně. Pánové tehdy nosili dlouhé košile, které soužily zároveň jako spodní prádlo. Milenka si samozřejmě neustále drží deku až pod bradou, jak je v Americe u soulože asi zvykem.

Což je asi to jediné dobré, co se o kostýmech dá říct. Siluety a přibližný vzhled se nejspíš snažili udělat pokud možno věrohodný, aby tím tvůrci seriálu navodili atmosféru Londýna v době regentství, ale zmodernizovali je tak, že je z toho paskvil, a kostýmy neuměle slouží k vykreslení postav. Featheringtonovi mají všechny šaty křiklavých barev, s vulgárními a nevkusnými ozdobami, střihy, které neodpovídají oné době, a jejich matka se obléká jako bordelmamá, zatímco slušní Bridgertonovi nosí povětšinou vizuálně jako že hezké šaty pastelových barev. Pánové mají oblečení barev jako klauni, a hodně diskutabilní účesy, ale na první pohled to tak strašné není. Tedy až na zmíněného Hastingse.


Následuje plesová scéna, která vypadá zase jako casting na reklamu Benetton, a je tam dokonce černoch – teď se podržte – s dredy. Na šlechtickém plesu. A druhý den na návštěvě také. Nápadníci přinášejí dívkám dary, a i když nevím, jak takové dary na začátku 19. století vypadaly, balicí papír prý byl „vynalezen“ až v době první světové války. Paní Bridgertonová se pak při večeři opírá lokty o stůl, a sklenici drží jako prase kost (dnes je to hodně rozšířený nešvar, neumět držet sklenici; já tomu říkám syndrom sněhové koule, a obzvláště trapně to vypadá, když si chcete s někým přiťuknout, a sklenice necinkne, protože ji držíte v dlani namísto za stopku), zatímco pro navození historičnosti seriálu oslovuje vévodu „your Grace“.

Postavy se chovají tak, jako by se moderní Američanky chovaly dnes, a rozhodně ne jako slušně vychované šlechtičny z počátku 19. století. Daphne nosí korunku (aby divákům připomínala princeznu, protože jak sarkasticky říká C. R. MacNamarra z filmu Raz, dva, tři, jediný aristokrat, kterého Američané znají, je Duke Ellington), což dodnes nosí jen vdané ženy, protože korunka či diadém je obvykle svatební dar, ať už rodinné dědictví, anebo nově zhotovená. Featheringtonovi mají zčernalé nádobí, nevkusný dům křiklavých barev, obočí jako od Sejrošky, šperky, které jsou očividně moderní bižuterie, a podobně.

Daphne s vévodou budou předstírat, že se chtějí brát, aby o ni stoupl zájem ostatních svobodných mládenců, a jemu aby daly pokoj vdavekchtivé slečny, protože bohatý vévoda se sixpackem je skvělá partie. Myslím, že už teď je jasné, že se nakonec vezmou, a dokonce bych řekl, že se do sebe bláznivě zamilují. Kýč jak bič. Pokud máte rádi kýčovitě trapné seriály s plytkým dějem a multikulturní propagandu, tak se na to podívejte. Bude se vám to líbit, pokud máte špatný vkus, nebo pokud se vám líbilo Padesát odstínů šedi a děsivý film Emma z loňského roku (tam alespoň měli celkem povedené kostýmy). Není však o co stát.

Komentáře

  1. Já bych tohle mrvení historie chápala u nevážně braných filmů jako třeba Abraham Lincoln zabiják upírů. Tam mi to dává smysl, je to nevážná adaptace, tak ať si tam klidně mají černochy a ženy v rolích co jim nepříslušely. Ale ať to proboha necpou do něčeho co se jakože má tvářit historicky. To už by opravdu mohli natočit film s černým Hitlerem.
    Ostatně je zajímavé, že do vlastní historie nerýpou tolik a raději se věnují té Evropě. Ono totiž, kdyby si zkusili natočit film kde třeba Kennedyho hraje černoch nebo polovinu indiánů hraje někdo jiný než indiáni, tak by asi hodně narazili u vlastního lidu. Takhle to prostě zbytek světa vnímá jako další americkou blbost a přejdou to bez komentáře.
    Zajímavé je, že rasově naopak to nefunguje. Běloši se mohou nahradit čímkoliv, ale jakmile by se nahradilo nějaké jiné etnikum bělochem, tak už by to bylo špatně. Takže nikdy neuvidíme bílé otroky z Afriky, bílé indiány, bílý vietkong, protože i američani vědí, že by to byla kravina. Že prostě nemůžete mít bílého bojovníka za vietnamskou stranu, nelze mít bílého otroka chyceného v Africe ani v prériích střílet bílé indiány. Naopak to evidentně lze. Tolik k rovnosti ras.

    Na Netflixu se pomalu ale jistě začínám víc dívat po asijských filmech. Číňani točí občas hrozné blbosti, ale na nic takhle blbýho si nehrají. Všichni jsou žlutý a maximálně se občas pokusí vyplodit nějakou nesrozumitelnou anglickou větu aby byli cool. Korejci mají pár opravdu pěkných filmů (zejména hororů), japonci také. Scénář mnohdy dává větší smysl než u amerických filmů a bývá to bez zbytečných klišé a patosu. Prostě normální filmy, tak jak je kdysi uměl i Holywood.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám dojem, že běloší nesmějí hrát černochy. Říká se tomu black face, a je to rasismus, viz ten humbuk kolem "Tvoje tvář má známý hlas". Říká se tomu také kulturní apropriace. Jako že když Amíci týrali černochy a drželi je v otroctví, nesmějí se za ně převlékat, protože je to urážlivé. Já jsem však nikoho nezotročil, ani nežiju v zemi, kterou by moji předkové ukradli, a tak mě uráží, když britskou královnu hraje černoška. Nebo Asitka, nebo co.

      Vymazat
  2. Opět pobavilo. jen v textu nadužíváš slovo "nevkusný" :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Opět pobavilo. jen v textu nadužíváš slovo "nevkusný" :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Super trefná recenze, jsem rád, že jsem objevil tenhle tvůj blog. Bezva čtení. napadlo mě, jestli jsi viděl Od Kubricka Barry Lyndon, tam by údajně mělo být minimálně co se kostýmů týká vše hodně věrné...
    Chystám se taky na nějaký ten recept odsud :)
    čau zdravím, Vláďa z Plzně - Merlotu ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Ten film neznám, ale už jsem si to googlil, a asi se na něj podívám - dobrých filmů není nikdy dost. :)

      Vymazat
  5. Bravo, skvely popis. Mym hobby je latina, cert me muze vzit, kdyz vidim v "historickem" filmu cerneho senatora. Maji to ti cernosi zapotrebi, takhle se ztrapnovat?

    OdpovědětVymazat
  6. Zdravím, zkoukla jsem seriál minulý týden. Zaujal mě, protože před pár lety jsem narazila na jeho knižní předlohu, která mě uchvátila (je to červená knihovna, to já mám ráda jako prima oddychovku). Autorka knih je taky Američanka, ale má to docela nastudované, seriál to zabil. Nejhorší jsou ti černoši. Pak ještě scény s boxem. Jo, a ty homosexuály tam mají. Dokonce s vysvětlením, proč má homosexuál manželku. A dva homosexuálové se objímají (polonazí) v místnosti klubu, kde je může každý vidět. Recenze velice vtipná a přesná, zasmála jsem se. Jinak hlavní zápletka knihy je v tom, že mladý védoda jako dítě začne pozdě mluvit a koktá, otec ho prohlásí za idiota a odmítne ho. Z toho důvodu se nechce ženit a mít děti. Ale nakonec všechno dobře dopadne, jak jinak:-) A královna ani princ v knize nejsou!!!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky