Zelený čtvrtek
Velikonoce ve mně vždycky vyvolávají zvláštní pocity. Zvláštní je to, že máme na Velikonoce dva státní svátky. Jedná se sice o nejvýznamnější křesťanský svátek na celém světě, ale podle posledního sčítání obyvatel v roce 2011 je v Česku tvoří křesťanů necelých 12 %. Navíc je většina věřících důchodového věku. K čemu máme tedy hned dva státní svátky a pracovní volno? Co vlastně slavíme? Není absurdní, mít volno na to, abychom nešli do práce ve svátek, který uznává jen asi 6 % obyvatel produktivního věku?
Před pár dny kamarádka na Facebooku napsala, že velikonoční tradice (pomlázka, polévání vodou, a pod.) patří do národopisného muzea, a ptala se, co si o nich myslí ostatní. Většinou odpovídaly ženy, které velikonoční tradice odsuzovaly, protože je považují za ponižující, trapné, a podobně, ale zároveň psaly o tom, jak mají rády jiné tradice - konzumaci vajec, výzdobu, či pečení nádivky. Zajímavý byl další komentář - že bychom na svoje tradice měli být hrdí, a ne se stydět za to, že nejsou dost světové a nadnárodní, protože jste si určitě všimli, že posledních deset, dvacet let, máme tendenci vše srovnávat se západem a globalizovat, a to "nedostačně kchůl" odsuzovat jako trapné (nebo cringe, pokud jste mladý frikulín). Tím myslím to, že svátky se smrskávají na komerční záležitosti, obžerství, a prodloužená volna a výlety, namísto toho, co opravdu znamenají.
Spoustě žen možná vadí pomlázka, ale ještě jsem nikdy neslyšel stížnosti na to, že na náboženský svátek něčeho, čemu nevěří, musejí mít volno. No, pokud někomu vadí pomlázka, ať nedělá ani nádivku, a nedrží půst ve dnech, které si sám náhodně vybral, protože se mu to hodí do feedu, když je stejně ateista. Rammadán přece také nedodržují. Zajímavé je také to, že jako státní svátek byl Velký pátek (opět od 50. let) uznán v roce 2015, a poprvé jako státní svátek slaven v roce 2016. Vzhledem ke klesajícímu už tak nízkému počtu věřících je to svým způsobem absurdní. Třeba v Rakousku mají nárok na den volna pouze evangelíci, starokatolíci a metodisté, což je logické.
Ale abyste neřekli, že je můj dnešní článek jen hejt na emancipované ženy a bezvěrce, podívejme se na náboženské pozadí a tradice. Nevím, nakolik znáte Bibli a smysl svátků, jako jsou Velikonoce a Vánoce, ale Velikonoce jsou připomínkou ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista. Na Zelený čtvrtek jej jeho apoštol Jidáš zradil a udal, a Ježíš byl zajat. Na Velký pátek byl Ježíš ukřižován, a v neděli vstal z mrtvých.
Čtyřicet dní (respektive 46) před Velikonocemi začíná půst. Je to doba, kdy má věřící pracovat na proměně a obnově svého života, aby mohl žít opět plně jako křesťan. Půst končí večer Bílou sobotou. Celá postní příprava směřuje k radostné oslavě Velikonoc, které jsou pro křesťany svátky Kristova vzkříšení z mrtvých.
Zajímavé je, jak si půst vysvětlujeme dnes. Původně to znamenalo kromě postní stravy a abstinence (dnes je in jen Suchý únor) konání dobrých skutků, almužny a milosrdenství. Nesmělo se jíst maso, a když si uvědomíme, že třeba v 19. století neexistovaly supermarkety plné zeleniny ze skleníků a ze zahraničí, byla strava běžného člověka poněkud omezená. Rettigová a další kuchařky ze začátku 19. století jsou přísně rozděleny na postní a masové dny, a mezi postními jídly najdeme převážně hrách a další luštěniny, kaše, kořenovou zeleninu, ryby, a bohatší lidé si mohli dovolit ústřice, šneky, žáby, vydry, bobry (kteří se jako vodní zvířata směli také jíst), raky či mušle o půstech v době jejich sezóny, a různé druhy ryb. Původně jsem se chtěl námětu půstu a postních jídel věnovat více, a nějaká zajímavá historická postní jídla jídla připravit, ale lockdown mně zhatil plány, a nemohl jsem se tak dostat k surovinám, které jsem potřeboval.
Název Zelený čtvrtek prý vznikl zkomolením původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek). Na Zeleném čtvrtku tedy není nic zeleného. Zvyk jíst špenát na Zelený čtvrtek je však lidovým zvykem, který s duchovním obsahem Velikonoc nesouvisí.
Inspiroval jsem se starými kuchařkami (a lidovým zvykem), a jako předkrm si udělal šneky s bylinkovým máslem, a jako hlavní chod špenát, který miluji, s karlovarským knedlíkem a vařenými vejci. který jsem podával podle kolorované rytiny anglické kuchařky Isabelly Beeton. Na okraj msy jsem urovnal knedlíky, doprostřed navršil špenát zahuštěný vejcem a zjemněný trochou smetany, a kolem dokola vejce nakrájená na čtvrtky. Pro jednu osobu to ovšem nevynikne tak, jako když stejné jídlo podáváte třeba pro šest osob - v tom případě navrhuji vejce nakrájet na půlky. :) Kdybyste si divili, proč má víno tak sytou barvu, je to Rulandské šedé, ročník 2015 z Vinných sklepů U Jeňoura
P. S. Nechci nikoho kritizovat, ani se nikoho dotknout, jen je to takové zamyšlení nad smyslem Velikonoc, tím, co pro nás náboženské svátky znamenají, a že je jako náboženské už snad ani nevnímáme.
Mily Vito, sleduji uz nejakou dobu s nadsenimVase blogy... . Ziram a smekam! Miluji porcelan, i kdyz z nedostaku uloznych prostor prevazne platonicky, takze si o to vic opticky smlsnu na Vasem prostirani.
OdpovědětVymazatOda na radost zalita do aspiku :-)
Varte, fotte, publikujte, nadivejte, posirujte, blansirujte, zalevejte aspikem, tvorte huspeniny, odpalujte testa, je poteseni Vas cist!
Preji Vam pozehnane Velikonoce. Zdravi S
Moc se mi Vaše zamyšlení líbí. Jsem věřící, Velikonoce tudíž pro mne mají význam. Co se týká počtu věřících, bohužel ani letošní sčítání to nevylepší, neboť se jedná o nepovinný údaj. A k těm emancipovaným ženám. Považuji se spíše za feministku, ale ve stručnosti bych to vysvětlila takto: oceňte moji ženskou úlohu, já zase ocením vaši mužskou. Rozhodně si to nepředstavuji tak, že já budu létat do vesmíru a muži rodit děti. A je mi fakt líto těch mladých holek, které zavrhují veškeré české velikonoční zvyky (a že se jich letos zase vyrojilo) a svoje děti posílají do zahrady hledat vajíčka, co jim tam poschovával zajíček. Ale jsem bohužel stará konzervativní bába. Marie
OdpovědětVymazat