Jak čistit zčernalé stříbro

Jednou z věcí, které běžně používám, je postříbřené nádobí. Jako tento servis z postříbřené mědi, který jsou koupil na Aukru. Původně byl v takovém stavu a možná proto byl tak levný. Některým lidem se nechce staré nádobí čistit, neví jak na to anebo si snad z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu myslí, že desítky let zažraná špína a zoxidovaný či zrezivělý kov je snad hezčí (a když si představím, že požívají jídlo, které s něčím takovým došlo do styku, dělá se mně nevolno). 

Ale proč píšu tento článek? Protože ať už otevřu libovolný časopis o jídle, časopis s recepty nebo food blog, všude tam vidím zašlé nádobí, ve kterém je spoustu let zažraná špína a vypadá to, že jim to nepřijde vůbec divné. Řekněme, že tedy milují tu patinu (což nechápu), ale když to pak vidí nějaká nepříčetná bydlenka, zalíbí se jí to a v něčem takovém své rodině podává jídlo, kroutím hlavou nad tím, co ji k něčemu takovému vede mám strach o jejich zdraví (teď nemyslím to její duševní). Je to součástí dnešního trendu bydlení v minimalistických holobytech či v hrubých stavbách natřených uvnitř na bílo, plnými nábytku z přepravních palet, nezrestaurovaných krámů z blešáků, nebo jen lenost a neschopnost čistit nádobí?   

Foto: Apetit 

 Foto: Apetit 

Tak například časopis Apetit, kde často nacházím nádobí špinavé tak, že mě přechází chuť k jídlu. Přitom je to škoda, protože jinak jídlo vypadá lákavě, a fotky by podle mě byly mnohem hezčí, kdyby jídlo podávali na čistém nádobí. Třeba příklady nahoře. Kdyby moje babička nebo mamka podávaly jídlo svým nápadníkům v něčem podobném, jako vidíme na fotkách, asi bych teď nepsal tyto řádky, protože takové špindíry by si nikdo nevzal. 

Proč to nádobí nevyčistí? Myslel jsem, že čisté nádobí a vkusně upravená tabule vždy byly vizitkou hostitelky a paní domu. Toto je podle fůtstájlisty hezké? Pak to napodobují osoby bez soudnosti doma - tentokrát ne kvůli fotce na Instagram, ale aby z toho konzumovali jídlo - a mně to spíše připomíná "snažila jsem se nakombinovat celý stůl a (špinavé) nádobí tak, aby se k sobě nic nehodilo a celkově to působilo dojmem stánku na blešáku, na který se mně vysypal oběd". Čekal bych, že tak populární časopisy o jídle budou čtenáře nabádat k nějaké kultuře stolování, a ne k tomu, aby prostírali stůl ve stylu "z popelnice rovnou do huby".

Foto: Apetit 

Ale abych jim nekřivdil, občas mají příbory čisté a já nemusím mít strach, že někdo v redakci dostal břišní tyfus. No řekněte, nevypadá to mnohem lépe s čistou vidličkou? 

Ve slavné Etiquette od Emily Post z roku 1922 se píše, že když přijímáte nového sluhu, první otázkou, kterou byste mu měli položit je, zda umí čistit stříbro :) Dnes je to však velmi snadné. Tento servis byl úplně zčernalý, tak jsem jej napřed vyvařil. Tato metoda se hodí také třeba na příbory a další nádobí s drobným zdobením, které je hodně zašlé a zčernalé, a které hadříkem nevyleštíte, a kartáčkem byste mohli poškrábat hladkou plochu rukojeti nebo stěnu misky.

Dno hrnce tak velkého, aby se v něm nádobí dalo ponořit, vyložte alobalem, nalijte vodu, nasypte prášek do pečiva anebo jedlou sodu (dá se koupit ve velkém balení, které je cenově výhodnější) a přiveďte k varu, anebo zalijte vařící vodou. Pečicí prášek začne reagovat a zažraná špína začne pouštět. Čím větší ušpinění, tím více pečicího prášku použijte. Nádobí obracejte, pokud není úplně ponořené, aby se "ovařilo" celé. K obracení a vytahování nádobí z vody použijte kleště, protože je horké. Já jsem použil staré kleště na chřest, které jsem se snažil už předtím vyvařit, ale někdo přede mnou je používal snad k přikládání do kamen, a tak na saze musím zkusit jinou metodu, aby byly dokonale čisté. 

Nelekněte se, nádobí vytažené z hrnce na sobě bude mít bílý povlak. Ale po přejetí čistícím prostředkem se bude krásně lesknout a vypadat jako nové. V drogeriích byste mohli najít pár českých přípravků. Jeden z nich je "Čistič na stříbro a drahé kovy", čirá tekutina v průhledné lahvičce, ale myslím, že je jedovatý a hodí se spíše na šperky. Dalším je Sitol, odporně páchnoucí hustá tekutina v oranžové lahvičce, která dráždí kůži, takže na čištění nádobí bych ji nepoužíval (leda snad vnější stranu měděných hrnců), ale mosazné kliky s ním vyčistíte dobře. A taková ta růžová vata je dobrá leda tak na čištění prstenů nebo na přeleštění, ale ne na velké plochy takto znečištěných kusů. 

Já obvykle používám "Putzstein" (také Weisser Stein nebo Pierre Blanche). V obchodě jsem jej u nás nikdy neviděl (vozím si jej ze zahraničí), ale když si jej vyhledáte třeba na Googlu, najdete jej ve spoustě e-shopů. Příjemně voní, je biologicky nezávadný a vyčistíte s ním snad všechno. Kdysi ve Francii mně to poradila jedna paní, když jsem si na blešáku koupil toaletní kufřík s kovovým příslušenstvím, a od té doby na něj nedám dopustit. A vydrží vám hodně dlouho. Nevýhodou však je, že by mohl poškrábat větší hladké plochy. Nejlepší leštidlo na stříbrné nádobí pak prodává Thomas Spoon v Praze ve Vodičkově.

No řekněte, není to lepší? 

P.S. Nemám nic proti časopisu Apetit, ani food bloggerům. Jen jsem použil jejich fotky k ukázce toho, jak by příbory a nádobí neměly vypadat, pokud je hodláte používat ke styku s jídlem nebo veřejně ukazovat. ;)